Povolání: Politička
Země původu: ČSR
Země azylu: USA
Datum narození: 15. 5. 1935

Madeleine Albrightová se stala první americkou ministryní zahraničí a vůbec nejvýše postavenou ženou americké administrativy. 

Narodila se jako Marie Jana Korbelová (jméno Madeleine bylo anglickou formou české zdrobněliny Madlenka). Rodina Korbelových byla nucena ze své vlasti utéct hned dvakrát. Poprvé bezprostředně po Hitlerově okupaci Československa v březnu 1939, kdy se jejímu otci, diplomatovi Josefu Korbelovi, podařilo i s celou rodinou odejít do Londýna. Do Prahy se rodina vrátila nedlouho po skončení války, aby zde prožila krátké období do Února 1948. Po komunistickém převratu rodina opět prchla do zahraničí. 

Když bylo Albrightové 11 let, odešla rodina do Spojených států a usadila se v Denveru ve státě Colorado, kde její otec získal práci na universitě. Na denverské střední škole také Madeleine Korbelová vyhrála v soutěži organizované s podporou OSN, když správně vyjmenovala všechny členské státy této mezivládní organizace. 

Ačkoli byla vychována jako katolička a později kvůli svatbě s Josephem Albrightem konvertovala k episkopální církvi, v momentě svého jmenování ministryní zahraničí se z tisku dozvěděla, že oba její rodiče byli Židé. Z matričních záznamů navíc vyplynulo, že naprostá většina jejích přímých příbuzných, včetně všech čtyř prarodičů, zemřela za války v koncentračních táborech. 

V roce 1988 Albrightová působila jako poradkyně demokratického kandidáta na prezidenta, Michaela Dukakise. O několik let později ji prezident Bill Clinton jmenoval vedoucí štábu pro spolupráci s Radou pro národní bezpečnost (NSC) a krátce poté i velvyslankyní USA při OSN. Do funkce ministryně zahraničí ji pak prezident navrhl 5. prosince 1996. Senát její kandidaturu schválil jednohlasně. Přísahu složila 23. ledna 1997. Funkci zastávala do 20. ledna 2001.

V roce 1998 se Albrightová účastnila oslav 50. výročí založení OSN. Při vystoupení na slavnostním udílení amerického státního občanství 100 cizincům pak na základě vlastní zkušenosti s životem v exilu uvedla: "Dnešek znamená přelomový okamžik vašich životů. A další bod v historii Spojených států, která je v první řadě historií imigrantů". 

Povolání: Novinářka a spisovatelka
Země původu: Chile
Země azylu: Venezuela, USA
Datum narození: 2. 8. 1942

Do exilu odešla poté, kdy byl její strýc, chilský president Salvador Allende, svržen 11. srpna 1973 během ozbrojeného puče vedeného generálem Augustem Pinochetem. Isabel vyhrožovali smrtí, její jméno bylo na černé listině pučistické armády. 

Spolu s manželem a dvěma dětmi prchla do Venezuely. Neměla víza, neměla práci, brzy ale začala jako novinářka přispívat do caracaských novin El Nacional. 

V roce 1981 se dozvěděla, že její 99 letý dědeček umírá. Právě v tu dobu mu rozepsala dopis, ve kterém vzpomínala na svou rodině a domov, který musela opustit. Z rukopisu vzešel její první a nejznámější román Dům duchů. 

Kniha je příběhem rodiny z nejmenované latinskoamerické země, která se nápadně podobá Chile. Matka rodu, Clara del Valle, je nadána zvláštními telepatickými schopnostmi i schopnostmi předvídat budoucnost. Román se řadí mezi přední díla tzv. magického realismu. Rodina žije v době bouřlivých událostí a stejně jako autorky se jí tyto události bezprostředně dotknou. 

V roce 1985 odjela Isabel Allendová do Spojených států amerických, kde působila jako hostující profesorka literatury. Ve Spojených státech se také seznámila se svým druhým manželem, se kterým nyní žije v San Rafael v Kalifornii. 

Angažuje se ve více než dvaceti nevládních organizacích, např. v organizaci „Madre“ pro zneužívané ženy a děti a dalších, které pomáhají znevýhodněným etnickým skupinám. Svou vlastní Nadaci Isabel Allendové s programem studijních stipendií „Paula“ založila na přání své dcery Pauly, která zemřela v roce 1992. Program je určen znevýhodněným ženám a dětem. 

V roce 1990, kdy v Chile opět zvítězil demokratický režim, se Isabel Allendová vrátila po patnácti letech exilu domů. Vzápětí byla oceněna prestižním vyznamenáním Gabriely Mistralové.

Povolání: Herečka, režisérka
Země původu: Irák
Země azylu: USA
Datum narození: 11. 11. 1953

Když herečka Namaá Alwardová žádala v Norsku o azyl, zeptala se jí policie, zda o Norsku něco ví. Herečka odpověděla, že zemi zná z her slavného norského dramatika Ibsena. 

V roce 1975, který byl vyhlášen Mezinárodním rokem žen, totiž v Národním divadle v Bagdádu hrála právě Ibsenovu Noru. Ve své zemi byla hvězdou – ve věku pouhých devatenácti let získala jako herečka státní cenu. 

V roce 1982 ale za íránsko-irácké války prchla. Pro její aktivity v oblasti ochrany lidských práv ji totiž začala pronásledovat irácká policie. Z obav o děti se proto rozhodla svou rodnou zemi opustit. Do Norska cestovala přes několik arabských zemí celkem pět let. 

Během pobytu v norském uprchlickém táboře založila s pomocí organizace Anti-Racist Centre taneční skupinu. Nedlouho poté začala opět jako herečka účinkovat v divadle i ve filmech. Mnozí vzpomínají na její vystoupení v Magické lucerně během zimních olympijských her v Lillehammeru v roce 1994. V roce 1995 vedla divadelní kroužek "Severský vlak kulturních svobod", který byl součástí evropské kampaně proti rasismu a intoleranci. Mimo jiné rovněž účinkovala v norském filmu „Svatba“, který se zaměřuje na problémy muslimských žen, které musejí opustit svou rodnou zemi. 

V současné době se věnuje práci s divadelní skupinou, kterou zakládala a která se příznačně jmenuje Nora.