- Velikost textu
| 
| 
| 
- Vytisknout tuto stránku
Velké přívítání asijských uprchlíků v malé české vesničce
25-06-2009
OSEČEK, 25. června 2009 (UNHCR) - Dal si prohlíží třešni na zahradě svého nového domova, který našel na malé vísce v srdci Evropy. Třešně na stromě vydrží sotva pár dní, řekl malý chlapec pracovnici UNHCR přes tlumočníka. V jeho rodném Myanmaru třešně na stromech nerostou.
Česká vesnička se věru hodně liší od Myanmaru i tropické Malajsie, kde osmiletý Dal a jeho rodina etnických Čjinů strávila v exilu dlouhých šest let. Déšť byl ale příjemný, vzpomínají na vlhké monzuny na jihovýchodě Asie.
Do nového domova se nastěhovali minulý týden, osm měsíců po svém příjezdu do Prahy. Jsou mezi prvními rodinami z 23 členné skupiny barmských uprchlíků, kteří se v říjnu 2008 usídlili v České republice. Další skupina 16 barmských uprchlíků přicestovala v únoru 2009. Po příletu strávily rodiny několik měsíců v uprchlickém táboře Stráž pod Ralskem v severních Čechách, kde absolvovaly intenzivní výuku českého jazyka a kurzy sociokulturního minima.
Ministerstvo vnitra mezi tím našlo v rámci státního integračního programu pro pět prvních rodin nájemní smlouvy v různých českých a moravských městech. Dal, jeho maminka, pět sourozenců a tatínek Biak, který doma býval zemědělcem, se přestěhovali do svého nového bytu minulý pátek.
Při příjezdu do opraveného obecního domku v Osečku je čekalo vřelé přivítání státních úředníků, starosty i místní farářky. Podle odhadů je totiž až 90 % Čjinů křesťany. Nové spolubydlící přišla pozdravit i paní sousedka, která jim na uvítanou přinesla hrnec horké slepičí polévky, již právě dovařila.
„Nábytek a základní vybavení bylo zakoupeno nevládními organizacemi ze zdrojů Evropského uprchlického fondu, ale mnoho dalších věcí jim darovali místní obyvatelé," říká Petr Novák, z odboru migrační a azylové politiky ministerstva vnitra, který přitom ukazuje na hračky a čtyři kola v přístěnku.
Novák dodal, že v rámci státního integračního programu se byty neshánějí snadno: Poptávka ze strany uprchlíků je velká, zatímco nabídek nájemních smluv na obecní byty je málo. Každý uprchlík touží žít v Praze, ale tato přání jsou těžko splnitelná, řekl a dodal: „Snažíme se najít bydlení podle individuálních potřeb každého uprchlíka a jeho rodiny. Důležitá je přitom i možnost vhodného pracovního uplatnění uprchlíků v daném místě".
Biak je šťastný, že bude moci uplatnit své dovednosti v zemědělství zatímco jeho čtyři nejmladší děti budou navštěvovat místní školu. Před svým loňským odjezdem z Kaula Lumpur otec rodiny řekl, že on i jeho žena přijmou jakoukoliv práci, která jim bude nabídnuta: vaření, obsluha v restauraci nebo práce v zemědělství. Roman Varga z Organizace pro pomoc uprchlíkům, vysvětluje, že se rodina nemusí obávat, protože jim po dobu prvních šesti měsíců pobytu v Osečku bude poskytnuta i pomoc nevládních organizací. K možnému zaměstnání uprchlíků dodal, že nedaleké zemědělské družstvo již nabídlo práci rodičům i nejstaršímu synovi.
„První z věcí, co musíme udělat, je provést rodiče po okolí, seznámit je s úřady v Poděbradech, nejbližším městu, a zaregistrovat jejich nové bydliště" dodává. První den na vesnici se šťastná rodina seznamovala se svými sousedy, potřebné "papírování" se ale začne vyřizovat hned příští týden.
Biak věří, že ze všeho nejdůležitější je vzdělání jeho dětí. „Nepřišli jsme do České republiky kvůli sobě a lepšímu životu, ale kvůli našim dětem," dodává. Letní prázdniny sice začají za necelý týden, ale i přesto nejmladší čtyři děti navštíví místní základní školu ještě teď v červnu, aby se zapsaly na září a poznaly své budoucí učitele a spolužáky. Děti se během jazykových kurzů ve Stráži pod Ralskem naučily český jazyk rychle, dospělí naopak budou potřebovat ještě doplňkové kurzy.
UNHCR uvítalo přístup českých úřadů: „Vidět rodiny, jak se stěhují do vlastního bydlení, je příjemný pocit," řekla Marcela Skalková, ředitelka UNHCR v Praze. „Všichni ale dobře víme, že je to teprve začátek."
Český pilotní program je zaměřen na pomoc ohroženým uprchlíkům. Největší pozornost je věnována pozůstalým a uprchlíkům s vážnými zdravotními problémy nebo potřebou ochrany. Někteří z uprchlíků strávili skoro 10 let v exilu v Malajsii a přesídlení bylo jejich jediným řešením.
Marta Miklušáková, Praha
