- Velikost textu
| 
| 
| 
- Vytisknout tuto stránku
Gutteres informoval Radu bezpečnosti o výzvách globální ochrany
08-01-2009
NEW YORK, 8. ledna 2009 (OSN) - Vysoký komisař OSN pro uprchlíky António Guterres seznámil minulý čtvrtek Radu bezpečnosti OSN s problémy, kterým čelí UNHCR při péči o desítky milionů uprchllíků v čím dál složitějším a často nebezpečném prostředí.
Guterres podotkl, že od jeho posledního vystoupení v Radě bezpečnosti v roce 2006, kdy byly počty uprchlíků nejnižší za 25 let, došlo k jejich výraznému nárůstu. Především se tak stalo v souvislosti s konflikty v Iráku a Somálsku. V současnosti UNHCR pomáhá 32 milionům osob, mj. uprchlíkům, vnitřně přesídleným osobám a dalším lidem v mandátu UNHCR v téměř 120 zemích. Více než 80 procent z šesti tisíc zaměstnanců pracuje přímo v terénu, z toho 60 procent v těžkých a často nebezpečných podmínkách daleko od svých rodin.
Vysoký komisař dále uvedl řadu konfliktů na celém světě, které produkují miliony uprchlíků a představují obrovské humanitární problémy. Konflikty rozdělil do dvou skupin.
V důsledku první skupiny konfliktů, táhnoucí se z Jihovýchodní Asie, skrze Střední Východ do Súdánu, Čadu a Rohu Afriky prchly celkem dvě třetiny všech uprchlíků na světě. Do této skupiny patří všechny nejvíce sledované konflikty, např. Afghánistán, Irák, Dárfúr a Somálsko. Tyto konflikty spolu vzájemně souvisejí a společně také ovlivňují globální mír a bezpečnost. Všechny rovněž vyžadují obrovskou humanitární pomoc, avšak, jak Guterres dodal, trvalé řešení musí být politického charakteru.
“Zabezpečení základní ochrany a pomoci obětem ozbrojeného konfliktu je velmi důležité. V úvahu je ale třeba také vzít omezení humanitární akce. Humanitární akce nemůže vyřešit hluboce zakořeněné konflikty v rámci států nebo mezi nimi.”
Podle Guterrese mělo zintenzívnění konfliktu v Afghánistánu a záměrné cílení na humanitární pracovníky za následek omezení přístupu do poloviny země. Nicméně návrat afghánských uprchlíků s podporou UNHCR stále pokračuje – jen za loňský rok se domů do Afghánistánu vrátilo 278 tisíc uprchlíků, většinou z Pákistánu. Většinou však nejde o návrat kvůli zlepšení domácích podmínek, ale v důsledku vzrůstající nejistoty a ekonomického strádání v Pákistánu.
V samotném Pákistánu došlo k vysídlení kolem 300 tisíc vlastních občanů ze severozápadní pohraniční provincie a federálně spravované kmenové oblasti podél afghánské hranice. Situace v Afghánistánu nemůže být řešena v izolaci, a proto nedávno uspořádala UNHCR ve spolupráci s iráckou vládou mezinárodní konferenci za účelem sjednocení celkové strategie trvalého návratu a znovuzačlenění uprchlíků.
Také v Iráku, kde UNHCR navýšilo své zastoupení do většiny ze 17 provincií, spolupracuje s místní vládou na vytvoření nezbytných podmínek pro eventuální návrat a znovuzačlenění uprchlíků a vnitřně přesídlených osob. Gutterés podotkl, že než budou takovéto podmínky vytvořeny, bude třeba, aby státy hostící více než 2 miliony iráckých uprchlíků zachovaly úroveň jejich ochrany s podporou a asistencí mezinárodní komunity.
Kromě těchto sledovaných a vzájemně provázaných konfliktů však existují i jiné: Druhé skupině konfliktů chybí mezinárodní pozornost, protože jejich dopad je pouze místní či nejvýše regionální, a nepředstavují proto takové nebezpečí pro globální bezpečnost jako konflikty vyjmenované výše. Jde o Středoafrickou republiku, odkud uprchlo na 300 tisíc lidí, nebo Demokratickou republiku Kongo. Tam se UNHCR a další organizace snaží pomoci stovkám tisíců vysídlenců uprostřed pokračujícího násilí a masivního porušování lidských práv. V této zemi každých 6 měsíců zbytečně zemře stejný počet lidí jako zabila ničivá vlna Tsunami v roce 2004.
“Jak už jsem řekl, humanitární řešení tohoto konfliktu neexistuje”, vyjádřil se Gutteres o Demokratické republice Kongo, “řešení musí být politického charakteru a zahrnout Demokratickou republiku Kongo, Rwandu, ostatní regionální aktéry a celou mezinárodní komunitu.”
Stále složitějšími se ale stává nejen charakter konfliktů, ale i nové formy nedobrovolného přesídlení. K nucenému vysídlení tak mohou kromě ozbrojeného konfliktu přispět klimatická změna, extrémní chudoba, nekvalitně fungující správa země, nebo také současná finanční krize a ekonomická recese. Směs těchto faktorů bude mít vliv na další migraci obyvatel v rozvojovém světě.
Vysoký komisař dále uvedl specifická bezpečnostní rizika, se kterými se jeho organizace i mezinárodní komunita potýká v souvislosti s humanitárními krizemi. Hovořil o nezbytnosti přítomnosti mírových jednotek u některých humanitárních akcí.
“UNHCR má jako humanitární organizace omezené kapacity na zajištění bezpečnosti, v některých situacích je zajištění bezpečnosti uprchlických táborů a zachování jejich civilního a humanitárního charakteru možné jen za podpory mírových jednotek.”
Jako příklad uvedl východní Čad, kde UNHCR spravuje 12 táborů pro téměř čtvrt milionu uprchlíků ze súdánského Darfúru. Tam byla přítomnost mírových jednotek rozhodující při odrážení útoků na uprchlíky, zabránění rekrutování dětí do ozbrojených jednotek a snižování nebezpečí banditismu a sexuálního násilí. “V situacích, kdy nebylo dosaženo příměří, by měl být mandát dostatečně silný a měl by mít dostatečnou politickou podporu i adekvátní zázemí formou materiální pomoci”. Gutteres připomněl, že ,mnoho mírových operací začíná v době relativního klidu a až později je ovlivnění snižující se bezpečností prostředí.
“Bezpečnost humanitárních pracovníků, kteří se snaží často s nasazením vlastního života pomoci ochránit životy jiných, by měla být maximální prioritou každé humanitární organizace, tedy i OSN. To je bez diskuze. S vyvíjející se povahou ozbrojených konfliktů, kdy se zvýšily ozbrojené útoky na humanitární pracovníky, je třeba najít cestu mezi bezpečností pracovníků a efektivní humanitární akcí. To je základní dilema dneška.
Celý text je k dispozici na www.unhcr.org
