- Velikost textu
| 
| 
| 
- Vytisknout tuto stránku
Laciná humanita – António Guterres
08-12-2006
Ženeva, pátek, 8. prosince 2006 – V pondělí 11. prosince se jako každoročně obrátím na mezinárodní společenství s žádostí o miliardu dolarů, díky nimž bude UNHCR moci i v příštím roce poskytovat uprchlíkům alespoň nějakou pomoc a zachraňovat jejich životy. Bude-li se ovšem historie opakovat, čeká mě zklamání, jelikož mi bude přislíbena sotva třetina toho, co bychom ve skutečnosti potřebovali.
Miliarda dolarů- na první pohled to vypadá jako hodně peněz. Ale tento obraz bledne, když ho porovnáme s částkou, kterou lidé letos utratí za vánoční stromky - jen v Německu to bude téměř miliarda dolarů -, nebo s částkou, která se vydává na válku v Iráku - ta každý den spolyká několik milionů. V tomto kontextu se žádost UNHCR pro rok 2007 rovná pouhému jednomu dolaru týdně na každého z 20 milionů lidí, jimž pomáháme.
I přes omezené zdroje jsme v posledních 18 letech pomohli více než jednomu milionu uprchlíků k návratu do jejich země původu. Spolupracujeme s ostatními humanitárními organizacemi a pomáháme tisícům lidí, kteří utíkají před konflikty v Iráku a Somálsku. Zabýváme se i stále horší situací ve střední Africe, kde krize v Dárfúru rozpíná svá temná křídla až do Čadu a Středoafrické republiky. Pohlédneme-li na příštích dvanáct měsíců, uvidíme jen problémy, které se obrovským tempem hromadí.
Na tyto problémy reagujeme rovněž tím, že tvrdě pracujeme na novém kooperativním přístupu při poskytování okamžité pomoci, a to v rámci celkového úsilí OSN o zkvalitnění činnosti. V UNHCR se snažíme snížit náklady a nasměrovat více zdrojů k těm, jimž je pomoc určena. A přesto spolu s tím, jak stoupá počet osob, na něž se vztahuje náš mandát, a s tím, jak stále lépe konáme svou práci, si až příliš mnoho vlád sedí na rukou, když má být rozhodnuto o poskytnutí prostředků organizaci, která svůj provozní rozpočet kryje z 98 % z dobrovolných příspěvků.
Důsledkem je nejistá a omezená finanční základna. Až 80 % ročních příjmů získáváme od pouhých deseti zemí. Kromě hlavní skupiny dárců z Evropy, Severní Ameriky a Japonska většina zemí přispívá na podporu organizace, která pracuje jejich kolektivním jménem, jen hrstkou drobných.
UNHCR tuto práci nedělá z altruismu, ačkoli má mezi svými pracovníky mnoho pozoruhodných lidí. UNHCR plní svůj mezinárodní mandát, který mu svěřili členové Spojených národů - chránit miliony lidí, které z jejich domovů vyhnalo pronásledování a ozbrojené konflikty, a poskytovat jim alespoň nějakou naději.
Někteří z klíčových dárců UNHCR nyní hrozí, že v důsledku finančních potíží budou muset omezit svou podporu. Mají pocit, že platí nepoměrně velký podíl z celkové částky na pomoc uprchlíkům a že zbytek světa se jen tak zadarmo veze na zádech jejich humanitární velkorysosti.
Pokud se příspěvky v příštím roce opravdu sníží, jako první za to zaplatí ti, kteří jsou nuceni prchat z domovů, a ti, kteří by se domů rádi vrátili. V Demokratické republice Kongo, kupříkladu, ani zdaleka nedosahujeme minimálních požadavků na ochranu. Letos jsme již byli nuceni omezit dobrovolnou repatriaci uprchlíků do jižního Súdánu, protože jsme neměli peníze na nákladní vozy a materiál. V některých zemích se uprchlíci dobrovolně vracejí s velkou odvahou a nadějí do míst, kde není téměř nic - žádná práce, žádné vzdělání, žádná zdravotní péče, žádná základní infrastruktura.
Nejisté financování působí lavinovým efektem rovněž ve vztahu k našim partnerům v nevládních skupinách, na jejichž bedrech leží praktická stránka poskytování zdravotní péče, zajišťování vody, hygienických zařízení a dalších služeb na místě. Přestože se je snažíme v maximální možné míře zaštítit, omezení našeho rozpočtu se stává i jejich omezením, protože jsme nuceni snížit podporu programů, které oni realizují.
V dnešním stále vrtkavějším světě je podpora organizacím, jako je UNHCR, organizacím reagujícím na potřeby těch nejzranitelnějších obětí, až příliš důležitá na to, aby závisela na rozmarech systémů financování, v nichž je malá skupinka zemí odpovědná za veřejné blaho, které by mělo být společnou odpovědností celého lidstva.
Historie mi radí, abych do žádosti, která bude přednesena příští týden, vkládal pouze skromná očekávání. Možná je tomu opravdu tak, ale tento stav věcí již nemůže dále pokračovat. Je nejvyšší čas, aby svět překonal pocit úzkosti a dal se do práce. Celosvětové sdílení společných hodnot znamená jen málo, pokud za ním nestojí celosvětová finanční podpora pro uprchlíky tohoto světa.
Autor je Vysokým komisařem OSN pro uprchlíky
